VÝSTAVA SVĚTOZNÁMÉHO FOTOGRAFA ROBERTA VANA PŘIJÍŽDÍ DO OSTRAVY

Třináct velkoformátových fotografií světoznámého fotografa Roberta Vana bude od pondělí 12. listopadu vystaveno v hale vlakového nádraží Ostrava Svinov. Výstava nese název „Jedna láska, jedno manželství“ a Vano jejím prostřednictvím představuje české gay a lesbické páry, které spolu žijí a touží po možnosti uzavřít manželství. To je jim, na rozdíl od heterosexuálních dvojic, bohužel zapovězeno.

Výstava vznikla pro kampaň Jsme fér, která prosazuje zpřístupnění manželství pro gay a lesbické páry v České republice. Od června soubor Vanových portrétů objíždí republiku, cestující si ho mohou prohlédnout na vlakových nádražích ve všech krajských městech.

Také Robert Vano při fotografování výstavy procestoval půl republiky. Vyfotil třináct párů v různých situacích a s různými životními příběhy. Některé vychovávají děti, jiné společně podnikají. Všichni se milují. Se vším, co k tomu patří – jen právo uzavřít manželství jim chybí. „Myslím si, že je úplně jedno, jestli se jedná o gaye, lesby nebo to jsou heteráci. Když se dva lidi mají rádi a chtějí se vzít, mělo by jim to být umožněno. Už je to možné skoro všude, tak nevím, proč by to nemohlo být i u nás,“ říká Robert Vano. Naráží tak na fakt, že manželství pro stejnopohlavní páry je již uzákoněno ve většině zemí západní Evropy.

Každou fotografii zvětšenou na velký formát doprovází krátký příběh páru. „Je z nich patrné, že gay a lesbické páry řeší stejné problémy a užívají si stejné radosti jako páry heterosexuální. Radují se z chvil společně prožitých se svými blízkými, bojí se o jejich zdraví, řeší pracovní záležitosti. Jeden z nejsilnějších příběhů, který mi utkvěl, zažívají Radka s Vendulou. Radka pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra a Vendula je lékařka na chirurgii. Obě denně odvádí obrovský kus náročné práce,“ říká Czeslaw Walek, šéf kampaně Jsme fér.

Vybrané příběhy, které na výstavě uvidíte:

Vendula a Radka

Radka vystudovala fyzioterapii a psychologii, pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra. „Jindříškova rodina mě přijala jako tetu, dvakrát týdně jsem u nich a pracujeme na zlepšení chlapcovy komunikace. Je to úžasné, jaký pokrok udělal. Když slyšíte dítě, které nekomunikovalo, jak třeba ve třech letech konečně řekne „máma“, vhrknou vám slzy do očí,“ popisuje Radka. Večer po práci si sedá se svojí ženou Vendulou, která je chiruržka, aby probraly, co každá v práci zažila. „Někdy si říkám, když mám službu na ambulanci, že ošetřovat alkoholiky uprostřed noci není moc naplňující. Ale pak jdu na sál operovat pacienta, který za pár dní odchází domů bez bolestí, my pozorujeme ty fascinující schopnosti hojení lidského těla a jsem nadšená, že jsem si chirurgii vybrala,“ popisuje Vendula. „A pak že tenhle obor pro ženu není!“ směje se její životní partnerka Radka.

Tomáš a Tomáš

Tomášové jsou neslyšící, vychovávají společně slyšící dceru, kterou má jeden z nich z předchozího vztahu. „Jsme neslyšící a jsme gayové. To jsou dva důvody pro to, připadat si ve společnosti divně. I proto jsme nesmírně vděční, že jeden druhého máme. Je to obrovské štěstí, že jsme se našli.“ Tomášova bývalá manželka je nedoslýchavá. Všichni rodiče spolu ale mají fungující a respektující vztah a jejich dcera tak vyrůstá v lásce: „I když jsme neslyšící, umíme se domluvit,“ směje se jeden z Tomášů. Rodina totiž nemá problém třeba setkat se u Tomášovy bývalé tchýně na společném obědě. „Nedávno měla dcera oslavu narozenin a pozvala si domů spolužáky, byli jsme trochu nervózní, co řeknou na to, že má dva tatínky. Někteří to asi zaznamenali, ale dcera je s tím v pohodě, tak to vlastně nikdo neřešil,“ uzavírá jeden z Tomášů.

(ab)