Ostravský Strakáč zvaný pro svůj kostičkovaný bílo- červený „kabát“ je nejen v Česku jeden z nejvýznamnějších cihlových komínů. Jednak z hlediska výšky, ale hlavně z hlediska jeho mohutnosti. Komín je vhodným adeptem na to, aby dosáhl na statut kulturní památky. Ostravanům utkvěl v paměti i díky barevnému dýmu. Stojí bohužel v lokalitě určené k sanaci. Po ní má v areálu vzniknout nová zóna pro lehčí průmysl.
Náklady na sanaci ve výši přes tři čtvrtě miliardy hradí ministerstvo financí v rámci programu na likvidaci starých ekologických zátěží. Podle Dominika Rašky to není překážkou k tomu, aby se mohl obří komín stát například turistickou atrakcí. Dokonce už kontaktoval architekta Josefa Pleskota.
„Pan Pleskot mi napsal, že se mu ten nápad líbí, ale musel by se najít investor, který si komín vezme na svá bedra. To, že by se komín vyňal z projektu sanace, by na probíhající práce nemuselo mít vliv,“ sdělil Raška a dodal: „Do komína, který byl funkční do roku 1998, kdy zde skončila výroba, vedly čtyři kouřovody. Převažovala sice červená, ale někdy ten kouř hrál opravdu všemi barvami. A říká se, že stopy dýmu našli až ve Švédsku,“ podotknul Raška.
Strakáč je dominantou provozu tzv. Aglomerace, též zvané Hrudkovny. Ta byla plně závislá na provozu nedalekých vysokých pecí v severní části, pro které připravovala vsázku, tzv. aglomerát. Oficiální název zněl úpravna a spékárna železných rud. Provoz byl zahájen v 60. letech minulého století a ukončen ve stejný rok, co vyhasly vysoké pece. Jižní Aglomeraci tvoří přes 40 budov, které se nacházejí na rozloze až 55ha, což je více než polovina rozlohy ostravské zoo.
„Bez jediné památky má zmizet z povrchu. Přitom společně se severní částí Dolní Vítkovice představují největší středoevropskou industriální památku. Na místě Aglomerace stála dříve skládka železné rudy a koksu, proto se přilehlá ulice jmenuje Rudná. Aglomerace byla původně i v severní části – zhruba v místech, kde je dnes hlavní stage festivalů Colours a Beats for love,“ vysvětlil Raška.
Jižní Aglomerace navazovala na severní část Dolních Vítkovic, které byly prohlášeny za Národní kulturní památku. Právě díky tomu se podařilo řadu staveb zachránit a využít je k řadě proslulých společenských aktivit v naprosto ojedinělém prostředí. „Nerozumím tomu, když zachovali severní část, tak proč chtějí zcela vyhladit celou druhou polovinu. Prostě odříznou podstatnou část z procesu výroby surového železa, areál tak bude neúplný, ošizený,“dodal Dominik Raška.
Další zajímavé informace a rozhovor s Dominikem Raškou přineseme v příštím čísle tištěného magazínu.
(iža) Foto: Fabriky.cz
