Každoroční investice do vodohospodářské infrastruktury Ostravě napomáhají k udržení nízkých ztrát vody v trubní síti a k dalšímu rozvoji vysokého standardu dodávek vody obyvatelům města i firmám. Ostravské vodárny a kanalizace a.s. (dále OVAK) věnuji této oblasti dlouhodobou pozornost s cílem zajištění kvalitní vody pro obyvatele města Ostrava a trvalé snižovaní ztrát vody v trubní síti. V roce 2020 dosáhly historického minima 1,5 milionu m3, což představuje jen 9,27 procenta z vody realizované. Nové technologie umožnují jít v péči o infrastrukturu ještě dále, a proto OVAK připravuje s dodavatelem pilotní projekt, který umožní satelitní vyhledávání skrytých úniků vody ve vodárenské infrastruktuře Ostravska.
Nová metoda satelitního vyhledávání skrytých úniků vody technologií UTILIS je založena na vyhledávání úniku vody pomocí satelitní analýzy určené lokality za využití technologie japonského vesmírného programu JAXA a satelitu ALOS – 2. Družice monitoruje zemský povrch z výšky 628 km pomocí mikrovlnného paprsku. UTILIS pak data pomocí složitých vzorců přepočítá a zobrazí potenciální místa úniku vody ze sítě. Senzor na satelitu zachycuje vyslané radarové impulsy, které dokáží rozlišit typ vody, zda se jedná o povrchovou, odpadní či pitnou. Systém je funkční za každého počasí a radarové odrazy pronikají do hloubky až tří metrů podle typu povrchu. Vyhodnocení snímků trvá v řádu jednotek dnů.
Projekt bude realizován prostřednictvím brněnské firmy Radeton. Výstupem je určení míst, která byla z vesmíru identifikována jako podezřelá z výskytu pitné vody pod povrchem. Prověřením těchto míst se násobně zvyšuje efektivita pátracích týmů, protože pozornost je zaměřena přímo na místa s výskytem úniků.
Detailní mapové výstupy s vytipovanými místy (čtverce 100 x 100 m) následně fyzicky prověří pracovníci monitoringu OVAK, lokalizují přesné místo poruchy, aby mohla být neprodleně opravena.
Společnost UTILIS na základě zpětné vazby a poskytnutí informací o úspešnosti dohledání úniků optimalizuje proces vyhodnocování satelitních snímků.
V rámci pilotního projektu bude satelitem nasnímkována oblast pokrývající 500 km potrubí a dodavatel předá 30 míst s pravděpodobným únikem vody.
„V současné době probíhá příprava podkladů pro snímkování a jednání s dodavatelem. V případě úspěšnosti celého projektu, včetně jeho finanční efektivity, bude zváženo pokrytí družicovým mappingem celé vodárenské sítě na Ostravsku v délce přes 1000 km, s kompletním počtem podezřelých bodů úniků. Termíny zahájení a ukončení jsou nyní předmětem jednání,“ sdělil Ing. Petr Konečný, MBA, statutární ředitel OVAK.
Podle údajů z Českého statistického úřadu bylo v roce 2019 v České republice pitnou vodou z veřejného vodovodu zásobováno 10 090 190 obyvatel, tj. 94,6 % z celkového počtu obyvatel. Zásobování obyvatelstva pitnou vodou, která je dodávána vodovodní sítí až k samotnému spotřebiteli 24 hodin denně 7 dní v týdnu, s sebou nese určitý objem ztrát vody v trubní síti.
Pro tuto problematiku je pak nutné porozumět vztahům mezi několika základními parametry, kde prvním pojmem je voda vyrobená určena k realizaci (VVR), představující celkový objem vody, kterým disponují vodárenské společnosti, bez ohledu na to, zda vodu vyrobili ve vlastí úpravně vod (voda vyrobená), nebo nakoupili od jiné vodárenské společnosti. Z tohoto objemu vody k realizaci je voda fakturovaná množství vody, které bylo dodáno spotřebitelům, a zbytek objemu je voda nefakturovaná tvořená z velké části ztrátami. Voda fakturovaná se pak dále člení na vodu fakturovanou pro domácnosti (mil m3/rok) a vodu fakturovanou pro ostatní (mil m3/rok). Zdrojem níže uvedených dat zpracovaných SOVAKem ČR jsou ročenky Vodovody a kanalizace vydávané Ministerstvem zemědělství.
Z následujícího grafu je zřejmé, že postupně klesá podíl vody nefakturované v celkovém množství vody určené k realizaci.
Spotřeba vody v domácnosti orientačně naznačuje úroveň hygienického zabezpečení domácností a udává se jako specifické množství vody fakturované pro domácnost (l/osoba/den). Po roce 1989 spotřeba vody v ČR klesala, následně v letech 2002 a 2003 se pokles zastavil, ale poté spotřeba znovu mírně poklesla. Zatímco v roce 1989 činilo specifické množství vody fakturované pro domácnost 171 l/osobu/den, v letech 2002 a 2003 to bylo 103 l/osobu/den, v roce 2016 88,3 l/osobu/den a v roce 2019 90,6 l/osobu/den.
Celkové ztráty vody v trubní síti se nejčastěji hodnotí na základě dvou parametrů, kde prvním je podíl nefakturované vody z celkové VVR, druhým jsou přímo ztráty vody, kde je v podílu od nefakturované vody odečtena voda spotřebovaná pro vlastní provozní potřebu dané vodárenské společnosti (např. technologická voda na čištění vodojemů, proplachy vodovodních sítí) a voda poskytovaná zdarma. Rozdíl mezi uvedenými stanoveními ztrát je uveden v následujícím grafu.
Tyto hodnoty stanovení ztrát vody pak lze vztáhnout k celkové VVR, která v sobě zahrnuje vodu fakturovanou a nefakturovanou.
Analýzou celkové ztráty vody z VVR lze stanovit ztráty na 1 zásobovaného obyvatele v jednotkách l/osoba/den a také na 1 kilometr vodovodních řadů za den.
Pokles vody nefakturované, včetně výrazného poklesu ztrát v trubní síti, v uvedeném časovém období jsou výsledkem soustavné cílevědomé činnosti vodohospodářských společností v ČR.
Pro snižování ztrát v trubní síti je rozhodující výše investičních prostředků, které se v zásadě dělí do dvou skupin. První část tvoří investice do obnovy zastaralé a technicky nevyhovující infrastruktury (zejména trubní vedení). Druhou a neméně důležitou část tvoří investice do technologií pro vlastní distribuci pitné vody a její sledování, které ovlivňují množství vody nefakturované a dále do technologií pro sledování parametrů distribuce vody. Do posledně jmenované skupiny patří např. technologie na online sledování průtoků vody, tlaků ve vodovodní síti, sledování stavu zásob v akumulacích a měření spotřeby vody u koncových spotřebitelů. Díky těmto provozním parametrům může dispečerská síť v relativně krátké době identifikovat část distribuční sítě se vzniklou poruchou. Čím rychleji se podaří nalézt a opravit poškozené potrubí, tím menší je pak vlastní ztráta vody.
Z hlediska porovnání v rámci EU se Česká republika v procentuálním porovnání řadí mezi lepší průměr a lépe jsou na tom jen Německo, Dánsko, Finsko, Estonsko a Nizozemí, a stejně je tomu i v porovnání ztrát na kilometr vodovodní sítě na obyvatele za rok (zdroj EurEau).
Mgr. Michaela Vojtěchovská Šrámková, Ph.D.
Odborná asistentka SOVAK ČR
Ing. Vilém Žák
Ředitel a člen představenstva SOVAK ČR
(ab)
