Hlavním hrdinou hry je devatenáctiletý René. Snaží se vyrovnat se svou vizáží, se vztahy i s představami okolí o tom, jaký by měl být jeho život. Zatímco realita ho svazuje, ve svých představách uniká do vesmíru. Do prostoru, kde neexistuje tíha každodenních starostí a kde se může alespoň na chvíli stát někým jiným.
Dánský dramatik Thomas Markmann, nositel prestižní Reumertovy ceny pro nejlepšího dramatika roku 2015, přiznává, že do příběhu Reného vložil značnou část vlastního dospívání. Stejně jako jeho hrdina se vyučil instalatérem, vyrůstal s nemocnou matkou, bojoval s nadváhou a fascinoval ho vesmír. Často podle svých slov souhlasil i s věcmi, které dělat nechtěl, jen aby nezůstal sám. „Měl jsem pocit, že ten příběh musím sepsat proto, abych ho sám pochopil,“ říká Markmann.
Hra se netýká pouze problémů dospívajících. Řeší také, co to znamená být mužem, jak se proměňují tradiční mužské role a proč je obtížné přiznat vlastní zranitelnost. Markmann připouští, že podobné otázky si klade i ve svých pětapadesáti letech: „Možná je život jedno velké hledání,“ míní.
Devatenáctiletého Reného ztvárnil Jan Chudý, absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a od roku 2018 člen souboru Komorní scény Aréna. Diváci jej znají například z inscenací Ošklivec, Klaus Mann napsal Mefista či Karpatský thriller. Vedle činohry má zkušenosti také s improvizačním divadlem, pantomimou a televizní tvorbou. Reného matku Birthehraje Renáta Klemensová, kamaráda Theise Michael Rozbroj, Winnie Michaela Bajgarová a postavu Rusáka nastudoval Milan Cimerák.
S režisérem Pavlem Gejgušem už Chudý spolupracoval na inscenaci Ošklivec, která se rovněž dotýká vztahu člověka k vlastnímu vzhledu a společenskému přijetí. V nové inscenaci se téma vrací v příběhu mladíka, který si vytvořil únikovou strategii v představě, že je astronautem. Příběh o nejistotě a složitém dospívání je tak současně vyprávěním o síle představivosti, potřebě snít a možnosti změnit svůj život.
Inscenaci Chlapec, který snil o stavu beztíže uvádí Aréna v překladu Michala Pence a dramaturgii Kateřiny Součkové. Hudbu složil Ivan Acher, scénografii vytvořil Matěj Sýkora, kostýmy navrhla Lenka Jabůrková a světelný design připravil Lukáš Dřevjaný.
FOTO: Roman Polášek
